Příběh černého vlka 4

11. prosince 2012 v 14:13 | Adminka |  Příběh černého vlka
"Pche, takové vlče, zabijem ho, ne, k ničemu nám nebude, koukni na tu splyhlou srst!" Ošil se první. "Ani náhodou!" Rozkřikl se druhý. "To mrně bude mít určitě velkou cenu! A představ si, jaký by to byl v dospělosti skvělý "lovecký pes"!" Vzal ho za kůži a už si ho chtěl strčit do pytle ale...

"Lupo!"
Zaslechl rázný, avšak momentálně zděšený, hlas svého otce. Large se chopil šance, kdy ani jeden z nich neměl připravenou pušku a skočil po tom, co držel nebohého Lupa.
"Tati!"
Vyjekl malý vlček a s nárazem se odkutálel z dosahu lidských spár.
"Utíkej! Neohlížej se!"
Zařval Large, přičemž svýma čelistma svíral paži ječícího lovce. Ostatní to samozřejmě nenechali jen tak- ihned se jali vlka odstranit. Jeden z nich namířil pušku na vlčí bok, jenž spočíval mimo dosah druhého dvojnožce, a vystřelil. Large ucuknul a zaknučel. Avšak ruku člověka nepouštěl.
"Large! Uteč!"
Volala vyděšená Perra, avšak její druh na ni neobracel pozornost.
"Rychle, Perro, nemá cenu mařit jeho život. Utečme, dělá to pro nás!"
Zatahá ji za kůži její mladší bratr Coward. Perra na něj zlostně zavrčela.
"To ho tam hodláš nechat?!"
Zpříma se na něj podívala s očima plnýma hněvu a utrpení. Coward provinile stáhnul uši.
"Sestřičko, nikdo z nás ho tam nechce nechávat, ale je to beznadějné! Utečme, dokud je čas!"
Stál si na svém. Vlčice se naposledy ohlédla, aby spatřila svého milovaného druha, jenž ležel mezi lovci na hraně života. Lítostivě odvrátila pohled a se zdrceným výrazem se rozeběhla za svou smečkou.
"Všichni pryč! Utíkejte!"
Zavelela a všichni se skutečně dali na útěk.
"Maminko! A co bude s tatínkem?"
Přiskočila k Peře Allú. Ta jen zavrtěla hlavou a tlapou popostrčila svou dceru kupředu.
"Není čas, dítě. Musíme utéct."
Promluvila laskavým hlasem, ve kterém byla znát i bolest. Allú se na svou matku nechápavě podívala, ale neprotestovala a rozeběhla se za smečkou. Bello a Lupo se ani neohlíželi, jak byli vyděšení. Malý Bello se setkal už se vším možným, ale se strašlivými lovci ještě nikdy. Perra se ihned ujala vedení, aby svou smečku odvedla do bezpečí vysoko na skalách, tyčících se nad údolím.


"Lupo! Bello! Kde jste?!"
Rozkřikla se vyděšená Allú, která, mezi všemi vlky, nemohla najít svého bratra a nového kamaráda.
"Allú! Tady jsme!"
Bílá vlčice se rozhlédla, aby našla místo, odkud hlas přicházel a po chvíli to místo našla. Rozeběhla se vztříc štěkajícímu Bellovi a skočila na něj.
"Tak jste v pořádku!"
Štěkla trochu přidušeně, jelikož jí úzkost zabranovala vlně dýchat.
"Lupo..." Kníkla.
"Jsi v pořádku, bráško?"
Slezla z Bella a přitapkala ke svému bratru. Ten však nevypadal, že by ji moc vnímal.
"Táta... nechali jsme ho tam. Lovci si ho určitě odvedli."
Šeptal úzkostlivě. Allú stáhla uši a ocásek a skrčila se tak, že byla o polovinu menší, než normálně. Bello raději nic neříkal. Co by tak taky mohl říct? Vůbec nic!
"Bráško, netrap se tím, títa jim utekl! Určitě!"
Prohlásila Allú svědomitě a nadmíru přesvědčeně, ale Lupa to naštvalo.
"Jak si tím můžeš být tak jistá?!" Rozkřikl se.
"Táta je pryč. Pryč! A kdo myslíš, že za to může?!"
Allú i Bello se na něj nechápavě podívali.
"J-jak to myslíš?"
Promluvil poprvé za celou dobu Bello. Zato Lupo nakrčil čeníšek a hluboce zavrčel.
"Ty... ty se ještě ptáš?! Nebýt tebe, nešli bychom tak daleko a nepotkali lovce!"
Bello zacouval, slova se mu zadrhla v krku. Allú se však vzepřela.
"To není pravda a ty to víš! Můžeme za to všichni tři, nesváděj na Bella všechnu vinu!"
Strčila do něj, až se zakabonil, ale jakmile našel rovnováhu, skočil na svou sestru a přišpendlil ji k zemi. Bello to jen s děsem v očích sledoval a neodvažoval se do toho zasahovat.
"Tak a dost!"
Všichni sebou prudce trhli, když zaslechli naštvaný hlas Perry. Tato šedá vlčice s bílým půlměsícem na čele byla vždy jemná a nikdy hlas nezvyšovala. Byla to spravedlivá alfa, jenž chránila provinilce před Largem - přísným alfou, jenž nezná slitování. Avšak momentálně vypadala mnohem děsivěji, než nahněvaný Large se špatnou náladou. Vztekle vrčela a z očí jí sršely blesky. Byla naštvaná, vyděšená a v koncích. Přišla o svého partnera a to se na ní dost podepsalo. Lupo a Allú šli okamžitě od sebe a umlkli. Neodvažovali se ani pípnout, natož udělat nějaký pohyb. I Bello zkoprněl při poledu na rozzuřenou alfa samici. Ještě chvíli se šedá vlčice rozhlížela po vlcích ze své smečky, až se nakonec sebrala a zalezla do jedné menší jeskyňky boblíž. Bello stáhnul uši. Uvěřil ostrým slovům Lupa a otočil se. Bylo mu to tak líto-kdyby mohl něco udělat, udělá to. Avšak už nebylo cesty zpět.

Od té doby bylo ve smečce ticho. Atmosféra se táhla ve smutném a truchlivém duchu. Lupo stále vše sváděl na Bella a Allú svého kamaráda mermoroucně chránila. Bella to moc trápilo a po celičký měsíc s Lupem nemluvil. Když ho černý vlček byť jen oslovil, zavrčel na něj a zlostně ho propaloval pohledem, tak ho raději nechal být. Nakonec to vzdal.
"Já... já půjdu. Mějte se." Stáhnul uši Bello. Allú střihla ušima a zpozorněla.
"Kam jdeš?"
Zastoupila mu ihned cestu. Bello se prozměnu narovnal a zpřima se na ni podíval.
"Vím, že tu překážím a tak odcházím."
Řekne tvrdě a přesvědčeně. Allú mu chtěla oponovat, avšak to už se oznal Lupo.
"Jen si jdi! Stejně nám tu chybět nebudeš, jsi kazisvět!"
Rozkřikl se nahněvaně a zavrčel. Bella to zasáhlo. Ihned se rozeběhl pryč jeskyňky a pelášil dolů ze skály.
"Počkej! Můžou tam být ještě lovci! Bello!!"
Křičela Allú, avšak Bello byl už pryč. Malá vlčice se otočila na svého bratra a z očí jí sršely blesky.
"Ty... ty jsi ho vyhnal!"
Rozkřikla se, až se Lupo trochu přikrčil.
"Nevyhnal! Odešel sám!"
Bránil se, avšak Allú nebyla k utišení a začala do Lupa strkat, vrčet a výhružně cvakala čelistma. Lupo stáhnul uši. Zřejmě to přehnal.
"Ale táta..."
"On za to nemůže! A teď kvůli tobě utekl!" Řvala na něj dál, ale pak si uvědomila, že by to měla říct své matce.
"Mamííí! Rchle pojď sem, Bello odešel!"
Rozeběhla se hned za Perrou s odhodláním Bella najít.
 

Kam dál

Reklama