Příběh černého vlka

21. května 2010 v 19:11 | Karina-chan |  Příběh černého vlka
Poněkud dlouhá povídka, ale snad to nevadí, pokráčko bude co nejdřív. Doufám že se vám bude první díl líbit a že budete můj blog často navštěvovat. Tak, příjemné čtení a pár komentíků by se hodilo xD tak čtěte a pište .


Stalo se to na jaře, kdy se všichni radovali z nových přírůstků do rodiny. Venku chabě svítilo horské slunce a větřík si pohrával s listy stromů, kteří dokážou vydržet chlad, jenž v tomto prostředí panoval. Kdesi docela nízko pod horami, zavyl statný vlk, aby se pochlubil se svými dětmi. Jedné z hlavních vlčic, se narodilo sedm malých štěňátek. Byla malá, slepá a zranitelná. Bez své matky se nemohla obejít ani na minutu, a proto se od nich nevzdalovala. Byli bílí jako sníh, stejně jako jejich rodiče. Avšak mezi těma bělostnýma tělíčkama se mihlo cosi černého. To sedmé štěně mělo tmavou barvu. Bylo černé, jako noc. Nikdo nevěděl proč, nebo po kom má takovou barvu, ale snažili se jej přijmout takové, jaké bylo. Vždy v noci samo vycházelo ven, v naději že si najde kamaráda, a dívalo se ze skály dolů. Někdy si dovolilo jít trochu dál na volný prostor, ale pak se hned vrátilo. I přesto že se vždy chovalo úctyhodně a přijatelně, se od něj sourozenci a ostatní členové smečky odvraceli. Ale i přes všechnu nenávist kterou smečka k vlčeti chovala, jeho matka ho vždy bránila a milovala. A proto mu dala vznešené jméno-Bello (krásný). Když trochu povyrostlo (nebylo mu víc než tři měsíce), z nenávisti ostatních vlků vznikl strach. Bello byl velmi energický a samotářský. Nebál se ničeho. Dokonce ani tehdy, když jejich doupě napadl Grizzly. Z těchto znaků tlupa usoudila, že Bello není jedním z nich. "Nikdo z tlupy není černý. To štěně sem nepatří !" Prohlásil jeden z nich, když se domlouvali s vůdcem smečky(s otcem Bella). "Ano, viděl snad někdo vlka co venku pobíhá dnem i nocí ? Vždy když může, odejde z pelechu ! To není normální !" Ozval se druhý. "Máte pravdu…" Odpověděl vůdce. "…ale nemůžeme ho jen tak vyhnat. Je to ještě štěně, a nikomu nikdy neublížil, dejme mu ještě šanci." "A co máme dělat , čekat až se něco stane ?!" Vztekali se ostatní. "Není možné ho tu nechat, ta jeho čipernost nás dovede do záhuby. Vždyť on neví kdy s tou odvahou přestat !" "Dobrá." Svolil vůdce. "Když nastane období hladu, Bello bude první, koho sníme. Ale do té doby se ho ani nedotkneme, je to jasný ?!" "Ano !" Odpověděli nadšení vlci, ale nikdo si nevšiml, že za rohem je pozoruje nešťastný Bello. "Ale ne, oni mě chtějí sníst ! Můj vlastní otec mě chce předhodit hladovým vlkům !!! To nedopustím, uteču !" A tak se vrátil do pelechu, zamotal se do klubíčka a tulil se k mámě. Jeho sourozenci ho samozřejmě vyháněli, tak jen řekl své matce že ji má moc rád a odpelášil pryč. Běžel co mu nožky stačili, až byl dál a dál od rodného domova. Když už byl dostatečně daleko, zastavil se a chvíli odpočíval. Ale byl tak unavený, že usnul a spal až do rána.
Ráno se pak probudil a ani nedýchal. Stál přes ním krásný bílý vlk ! "Kdo jste ?" Ptal se ho strachem i v úžasu Bello. Vlk však neodpověděl. Otočil se na něj a utekl. Bello jeho přístup nechápal, ale byl tak hladový, že hned přišel na jiné myšlenky. Vůbec nevěděl co má dělat. V tu si vzpomněl, jak se v noci část tlupy chovala, když byla na lovu. Bohužel, velkou zvěř chytat nedovede, tak si ulovil pár myší a dokonce našel i čerstvou mršinu. To mu stačilo, aby se nasytil. Po té se přemístil o kus dál. Cítil tam nepříjemný pach nepřátel. Když došel k nedalekému jezírku, s chutí se napil osvěžující tekutiny. Bohužel nebyl zdaleka jediný, kdo se přišel napít. Z nedalekého lesa se vynořilo několik vlků. Bello dostal strach, a proto raději utekl. Běžel dál a dál, až došel na nedalekou louku. "Páni, to je nádhera !" Žasnul Bello nad krásou kterou spatřil. Louka patřila k malému údolíčku, které jen hýřilo životem. Poblíž byly velké lesy, ve kterých žilo spoustu zvěře, ne loukách se třepotaly motýli a jiný hmyz, a celým údolím protékaly třpytící se řeky. "To by mě zajímalo, jestli tu jsou zvířátka přátelská." Zašeptal Bello, a vydal se na průzkum. Po chvíli se však unavil, a lehl si do voňavé trávy a pozoroval okolní svět. Pomalu zavíral očí a nechal se unášet kouzly spánku. Uviděl svou matku jak k němu konejšivě promlouvá: "Synáčku, neboj se, buď statečný a pamatuj na mě. Moc mi chybíš." Bello se usmíval od ucha k uchu a vtom se probudil. Něco ho šimralo na nose. Pomalu a znechuceně otevřel oči, a co nevidí. Krásný barevný motýl mu přistál na čumáku. Ze začátku nevěděl co to je, špatně ho viděl a tak se lekl. "Jedeš ty potvoro !" Motýl odletěl o kus dál a sedl si na kytku. "Jé, ty jsi krásný." Obdivoval ho vlček. Motýl se na něj otočil a odletěl. "Počkej motýlku !" Křičel na něj Bello. "Však já tě stejně chytím !" Vtom do někoho vrazil. "Promiňte, já nechtěl." Zvedl hlavu a ztuhnul. Vrazil do mladé vlčice. Byla asi stejně stará jako on a tak se s ní chtěl skamarádit. "Ahoj, já jsem Bello, a kdo jsi ty ?" Vlčice neodpovídala. "Jsi v pořádku ? nechtěl jsem do tebe vrazit." "Já… já jsem v pořádku." Řekla vysokým slabým hláskem. Chvíli se na sebe jen tak dívali a utápěli se v očích toho druhého až do chvíle kdy někdo zdáli zavolal: "Allú, pojď ! Už musíme jít !" "T-tak já už musím. A-ahoj." Rozloučila se a odpelášila pryč. Bello se nezmohl ani na slovo. Byl úplně mimo. Po chvíli se zotavil ale už bylo pozdě. Viděl už jen svou novou …kamarádku ? jak peláší pryč. "Ahoooj ! A rád jsem tě poznal !" Křičel ohromený a šťastný Bello, ale Allú už byla pryč. Otočil se a smutně vykročil do údolíčka. Poblíž byla nevelká skála, a v ní hluboká prohloubenina, tak se Bello rozhodl, že si udělá malý pelíšek. Nanosil si tam trávu, uvelebil se a ulehl. Přemýšlel, jak se asi má jeho smečka, jestli už bude mít jeho táta už konečně klid, a jestli se jeho sourozencům po něm stýská. Ale Hned jak pomyslel na mámu, usnul. V noci ho probudilo pronikavé houkání sovy. Mrzutý Bello se rozhodl sově pořádně vynadat, ale byl tak unavený, že jen ne moc hlasitě pohrozil: "Bud´ už zticha, jinak si tě ráno najdu a použiju jako snídani !" Ale sova to nebrala vážně a zahoukala ještě víc. Vlček si jen strčil hlavu do trávy a snažil se usnout. Po chvíli už došly sově hlasivky ale Bello to nevěděl, protože už spal. Vzbudil se časně ráno a hned jak vylezl z pelechu, ucítil vůni čerstvého masa. Poblíž skály, kde se usídlil, nějaká smečka vlků ulovila jelena. "Kéž by mi trochu dali, mám takový hlad." Povzdychl si Bello. Avšak mezi Těmi vzrostlými jedinci se míhala malá tělíčka, která si všimla hladově přihlížejícího Bella. "Hele, podívej Lupo. Támhle je nějaké štěně." Sdělila malá vlčice svému, o deset minut staršímu, bratru. "Nepůjdeme za ním ?" Zeptal se sestry. "A není nebezpečný ?" "Prosím tě, nebuď´ směšná, vždyť je to štěně." "No tak dobře, když myslíš." Souhlasila nakonec a rozeběhli se za cílem, kterým byl Bello. "Ahoj, kdo jsi ?" Zeptal se Lupo, ale jeho malá sestřička se držela za svým velkým bratrem. "Ahoj, já jsem Bello, a kdo jste vy ?" Odpověděl a čekal až se ozve bílá vlčice schovávajíc se za svým sourozencem. "Já se jmenuju Lupo a tohle je má sestra Allú." "Allú ?" Vzpomněl si vlček. "Bello ?" Problesklo hlavou také vlčici. Lupo se na ně jen nechápavě díval "Vy se znáte ?" Nikdo neodpověděl. "Allú." Odpověď stále nepřicházela. "HEJ ! TAK ODPOVÍ MI NĚKDO ?!" Vykřikl už vytočený Lupo. Oba se na něj překvapeně podívali. "Eh, j-jo, vlastně jsme se jednou potkali." Řekl Bello zmateně. "Spíš do sebe vrazili." Řekla tiše Allú a zalezla za Lupa ještě víc. V tu chvíli si Bello vzpomněl na svůj žaludek a ten se hlasitě ozval. "Co to bylo ?" Zeptala se překvapeně Allú. "To byl můj žaludek, mám hrozný hlad." Kníkl Bello. "No tak se pojď s námi najíst." Navrhl Lupo. Bello se na chvíli rozzářil, ale pak smutně vrhl svůj pohled na vlky u kořisti. "To bych moc rád, ale co oni ?" Všichni tři se otočili na spokojené vlky shromážděné okolo mrtvé kořisti, z které trhají kusy čerstvého masa. "Tak to bude asi problém, taťkovi se to asi nebude líbit." Řekl sklesle lupo, ale Allú byla jiného názoru. "Kdepak, přece není tak bezcitný jak si o něm myslíš. Jdu se ho zeptat a myslím, že to bude kladná odpověď." Hned se rozeběhla ke svému tátovi, který se na ni hned obrátil s údivem v očích. "Copak je Allú, to už nemáš hlad ?" "Ale ano, ale chtěla jsem se tě zeptat jestli by nemohl náš nový kamarád posnídat s námi." Odpověděla a hodila na něj své prosebné oči které uměla jen ona. "No já nevím, z jaké je smečky ?" "To nevím…" Kníkla Allú. "…ale trochu se najíst může ne ? Je to přece náš kamarád. Nikde jinde kolem něj žádné vlky nevidím, tak je asi sám." "Hloupost," Odbyl ji otec. "kdyby byl sám, tak by to nepřežil." "No právě…" Zavzlykala. "…jestli mu nepomůžeme, zemře hlady." Vlk chvíli přemýšlel, ale pak nakonec svolil. "Dobrá, ať sem přijde a představí se." Allú celá Šťastná se rozeběhla ke svému bratru a novému kamarádovi. Bello se na ni podíval s otázkou v očích. "Uf, máš se jít představit a nejspíš se i s námi najíš." Vzdychala nadšená Allú. "No skvělé, díky Allú, ty jsi vážně skvělá !" Přišel blíž ke své nové kamarádce a olíznul jí čenich. Allú byla na rozpadcích, chtěla něco říct, ale to už byl Bello na cestě za dominantním samcem(otcem Allú a Lupa), aby se představil.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Jenny Jenny | Web | 22. května 2010 v 13:14 | Reagovat

moc ráda spřátelím napiš mi jestli sis naše spřátelení blogů nerozmyslela =) hned jak napíšeš a já si tvůj komentář přečtu tak si tě přidám =)

2 karina-chan karina-chan | E-mail | Web | 23. května 2010 v 19:00 | Reagovat

Jasne ze sem si to nerozmyslela :-)
Moc rada ctu tvoe pribehy, nwm proc, ale ty si me navedla na psani povidek a zalozeni blogu ! :-)

3 Jenny Jenny | Web | 23. května 2010 v 20:05 | Reagovat

tak to jsem ráda =) oficiálně tě prohlašuju za své nové další SBčko =) děkuju ti =)

4 Karina-chan Karina-chan | 23. května 2010 v 21:53 | Reagovat

ja toba tky :-)

5 Kazuka Inuzuka Kazuka Inuzuka | E-mail | Web | 26. května 2010 v 11:48 | Reagovat

je to moc pěkné! píšeš moc hezky! jen tak dál!

6 karin200 karin200 | 26. února 2011 v 11:36 | Reagovat

Pěknej příběh

7 Darranell Darranell | E-mail | Web | 4. srpna 2012 v 9:36 | Reagovat

Wow. Úžasné. Vážně nádherný příběh i styl toho, jak je napsaný. Jsi fakt dobrá. :)
Všechny palce nahoru :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama