Červen 2010

Příběh černého vlka 3

14. června 2010 v 18:34 | Karina-chan |  Příběh černého vlka
Hned ráno se vlčata rozeběhla na pole a vymluvila se, že nemají hlad. Chtěli si totiž chytit snídani sami. Large a Perra se na ně jen pobaveně dívali, a když se vrátili, potichu si vzali kus masa. "Hehe, tohle bychom měli dělat každé ráno." Usmál se Lupo. "To jo, jen je škoda, že jsme nechytili žádnou myš ani nic jiného." Povzdychla si Allú. "No jo no, ale stejně to bylo perfektní, myslíte, že nás někdo načapal při krádeži masa ?" Zeptal se tajemně a přitom srandovně Bello. Jako odpověd´ na jeho otázku, slyšel jen smích svých přátel. Vlček se jen nad tímto pohledem pousmál.
"Tak, jdeme na lov ! Je na čase aby jste se něco naučili o zvířatech a o tom, jak si obstarat pořádné jídlo." Hlásil nadšeně Large. "Jo !!! A kdy vyrazíme ?" Volal nadšeně Lupo a jeho společníci jen št´astně pokyvovali hlavou za doprovodu vrtícího ocasu. "Hned ted´, zařad´te se mezi ostatní vlky a můžeme vyrazit." Vlčata se poslušně zařadila mezi své společníky a nedočkavě očekávala pronikavé zavytí Largeho, na povel lovu. Jakmile ozval tolik očekávaný zvuk, všichni lovci se rozeběhli po pachu zvěře a zároven´ čekali na rozkazy vůdce. "Vy se jděte podívat po nějaké zvěři, ve skupinách, a já zde zůstanu s vlčaty. Jděte !" Rozkázal Large. "Tati, a za jak dlouho budeme moct lovit sami ?" Zeptal se zářící Lupo. "Až budete vše o lovu a zvěře vědět, a až budete mít dostatek sil na zabití jelena. To abyste byli ostatním užiteční a nemotali se tam." "Takže až budeme dospělí." Odpověděla krátce Allú. "Ano, až budete dostatečně vyspělí, ale možná i dřív." A s čím teda začneme ?" Zeptal se Bello. "Se stopováním. Budete mít nyní za úkol najít stopu zvěře, očichat ji a zdělit mi, co jste zjistili. Ale moc se nevzdalujte." Dodal přísně Large a než stačil něco postřehnout, byli už všichni pryč. "Mám to, mám to !" Křičel radostně Lupo a ostatní se hned přišli podívat, co to vlastně našel. "Tak co ? Zjistil jsi, čí je to stopa ?" Zeptal se tázavě Large. "To ne, ale myslím, že je to jelen." Odpověděl Lupo s nadějí v hlase. Large si očichal nalezený obtisk a pobaveně zavrtěl hlavou. "Kdepak, To je sob, podle čeho sis myslel že je to jelen ?" Zeptal se už vážně jeho otec. "No, ono to má takový dovný tvar kopyta, tak jsem myslel že je to jelen. Ale ten pach mi nic neříká." Sklopil smutně hlavu. "To nic, ještě se to naučíš. Hlavně, že dokážeš rychle najít stopu zvěřě a pak ho přirovnat k příbuzněmu kopytníkovi." Řekl s povzbudivým úsměvem a popostrčil ho čumákem, aby se o to pokusil znovu. "Napřed si hluboce přičichni ke stopě kterou jsi právě našel a tu vůni si zapamatuj." Lupo tak učinil a rozeběhl se hledat dál.
Když se vrátili, vlčci si znaveně lehli do pelechu a hlasitě oddechovali. "Bože Large, co ste to tam vyváděli že jsou tak zničení ?" Zeptala se starostlivě Perra. "Ále, jen jsme si trochu zaběhali." Řekl pobaveně Large při pohledu na spící klubíčka v pelechu. Perra jen pootočila oči a lehla si okolo svých malých vlčat a nového, i když nevlastního, potomka.
První se vzbudila Allú a zjistila, že je hluboká noc a proto vzbudila své kamarády. "No tak, kluci, vzbud´te se přece, je noc, jdeme ven, je tam opravdu krásně tak si pospěšte." A zatahala brášku za ucho, ale ten jen nespokojeně zavrčel a spal dál. Tak tedy strčila čumákem Bella, ale ten měl podobnou reakci jako Lupo. Už ji to začalo štvát, a tak vzala Lupa za kůži na hřbetě a silně s ním zacloumala. Lupo se samozřejmě hned vzbudil a hodil po svém velmi nepříjemném budíku vražedný pohled. Allú si jen vítězně natáhla krk a s dominantním výrazem se přesunula k Bellovi. Od toho se ale držela dál. Jen do něj drkala čumákem a strkala tlapkou. "No tak to ne ! Do mě se klidně navážíš a hryžeš mě, ale jeho ani pořádně nevzbudíš !" Rozzlobil se Lupo a strčil do své sestry tak silně, že spadla na Bella , který se s leknutím ihned vzbudil. "Tak se to má dělat !" Prohlásil povýšeně Lupo a ignoroval naštvané a nechápavé pohledy Allú a Bella.
Po chvíli už byli všichni tři venku a hráli na honěnou. Allú už na drzost svého bratra úplně zapomněla a v klidu si hrála s ostatními, dokud... "Prásk !" Ozvalo se z povzdálí. "Co to je ?" Vyjekl vystrašeně Lupo. "To nevím." Odpověděl Bello a mírně se třást napětím, a poprvé trochu i strachem. Allú se hrozně vyděsila a vtiskla se mezi své společníky. "Prásk !" Ozvalo se znovu a v tu chvíli zavyl Large. "Rychle pryč ! Nebezpečí ! Jdou sem lovci !!!" Všichni rázem propadli panice a s vyděšeným křikem utíkali pryč. Ale co se nestalo. Lupo zakopl a po několika kotrmelci se zastavil a zaraženě se podíval na muže s puškami stojícími nad ním. "Pche, takové vlče, zabijem ho, ne, k ničemu nám nebude, koukni na tu splyhlou srst !" Ošil se první. "Ani náhodou !" Rozkřikl se druhý. "To mrně bude mít určitě velkou cenu ! A představ si, jaký by to byl v dospělosti skvělý "lovecký pes" !" Vzal ho za kůži a už si ho chtěl strčit do pytle ale...

Poznámky: Vzal ho za kůži a už si ho chtěl strčit do pytle ale... to se dozvíte až příště ! xD

Příběh černého vlka 2.díl

1. června 2010 v 19:40 | Karina-chan |  Příběh černého vlka
Přišel blíž ke své nové kamarádce a olíznul jí čenich. Allú byla na rozpacích, chtěla něco říct, ale to už byl Bello na cestě za dominantním samcem(otcem Allú a Lupa), aby se představil.

Přiběhl a stoupl si naproti velkým, bílým vlkem a spustil. "Zdravím, já jsem Bello, moc rád vás poznávám." Bello cítil velké napětí a byl tak rozrušený, že se začal trochu klepat. "Zdravím, jmenuji se Large. Jsem vůdce této smečky." Řekl pyšně a zároven´ pohrdavě. V tu chvíli tam přišla šedavá a velice pohledná vlčice s milým, tenkým hláskem. "Děje se něco drahý ? Kdo je to malé vlčátko?" "Tohle je Bello, nový kamarád našich dětí." "Jaké roztomilé stvoření, a jakou má lesklou srst !" "Ano, a zvláštní, nepřirozenou barvu." Posmutněl Bello. "Ale kdepak, černých vlků je hodně, to by ses divil." "Ale vlci z mé smečky mě nemají rádi protože jsem tak jiný, nikdo z nich není černý." "Ale to neznamená že černí vlci nejsou." "Hmm." "Kde máš vůbec svou smečku ? To nevíš že se nesmíš od rodičů vzdalovat ? Jsi naprosto nezodpovědný, a nakonec žebráš u jiné tlupy přes jejich mlád´ata !" Zuřil Large a jeho partnerka se ho snažila uklidnit. "Large, vždyd´ je to ještě štěně, určitě má důvod proč utekl." "Ne Perro ! To štěně nemá vychování ! A jestli se bude motat kolem Lupa a Allú, tak to nedopadne dobře, bude na ně mít špatný vliv !" "TAK HO NECH ASPON´ VYSVĚTLIT DŮVOD PROČ UTEKL !" Zakřičela na něj už velmi vytočená Perra. Large se zklidnil a pokynul hlavou, aby Bello spustil svůj příběh. Po dlouhém vypravování už Large a Perra pochopili jeho přístup. "Dobrá tedy, když je to tak, můžeš se s námi najíst a pár dní pobudeš s námi." Zareagoval jako první Large. Bello byl tak št´astný, že začal skákat radostí a šel to hned říct Lupovi a Allú. "Mockrát vám děkuju, moc to pro mě znamená." Přiběhl ke svým novým kamarádům a hned na ně skočil a začal se hrozně smát. Oni to sice ze začátku nechápali, ale pak jim došlo, že mu asi jejich rodiče dovolili u nich zůstat, a tak se začali smát s ním.
*****
Bello se tedy nejedl, seznámil se s okolím a spal v pohodlném, slámou podestlaném pelíšku, spolu se svými přáteli. Druhý den ráno ho probudila Allú a nutila ho vstát z důvodu zaspání. Vlček se překvapeně rozhlížel kolem. Včera večer si tu nevšiml jediného černého vlka, a ted´ jich tu vidí alespon´ deset. Všude viděl procházet vlky s kořistí jak dávají najíst napřed dětem a vlčicím, a teprve pak se sami nasytí. V tu chvíli k nim přišel Large s kořistí a Lupo s Allú se do toho hned pustili. Bello hodně váhal a proto se pohledem přemyst´oval z Largeho na kořist. "Jen si vem, tady se na snídani najedí nejprve mladí a samice, a teprve pak samci. A ty nyní patříš dočasně do rodiny." Pobídl ho a mile se usmál. Bello se jen děkovně usmál a pustil se do jídla. Po snídani se hned jeho kamarádi vydali na procházku. "Halooo, počkejte na mě !" "Jeje, promin´, nějak jsme si neuvědomili že to tu ještě neznáš." Podíval se na Bella omluvně Lupo. "Tak pojd´, projdeš se s námi ?" Usmála se na něj nejistě Allú. "No jistě, budu moc rád." A tak se ti tři vydali na cestu. Užili si spoustu legrace a vrátili se až na večer. "Kde jste byli ?" Strachovala se Perra. "Mami, mami, podívej, už umíme chat myši !" Vykřikla radostně Allú a v tu ránu měla v tlamě myš. "No, jak tak koukám, tak jste měli o oběd postaráno, že ?" Zeptal se Large a už předem znal odpověd´. Štěn´ata se jen zářivě usmála a podívala se pyšně na Perru, jakoby jí chtěli naznačit, aby jim také řekla několik povzbudivých a chvalitebných slov. "No, co na to říct, výborně, jak to tak vypadá, budou z vás zdatní lovci." Odpověděla na vyzývající pohled vlčků, který se změnil na neuvěřitelně št´astný. Všichni tři se na sebe podívali a hned nato zmizeli. "Ach jo, kde je najdeme příště ?" "Zřejmě na lovu." Oba se té představě zasmáli. "Víš Perro, ten hoch není nakonec tak špatný, naučí je určitě mnoha věcem." Přiznal nakonec Large a Perra se k němu přitulila. "A nakonec je už nebudeme mít co učit. alespon´ ne bez Bella." "No jistě, všemu jej naučíme, a už v prvním roce života bude zcela připravený odejít do světa a třeba i založit svou vlastní smečku." "Kdo ví." Řekla na to Perra a ulehla vedle Largeho, který jako vždy, luštil tento rozhovor(xD).
"Bello, jdeš s námi, nebo si to tu budeš prohlížet ?" Zeptal se ho nedočkavý Lupo. "Jistě, už jdu." Odpověděl Bello a rozeběhl se za kamarády s Lupem v čele. Přiběhli na to samé místo, kde se poprvé setkal s Allú. "Páni, tady je to pěkné. Ráno to tak nepřipadalo." Vydechl Lupo, ale Bello se jen usmál. Tady dva dny přespal, a přesně věděl jak to tu ráno, odpoledne, večer a v noci vypadá. "No, jak to tak vypadá, budeš bydlet s námi." Řekla s nejistým úsměvem Allú. "To ano, ale ne na dlouho." "Jak to ?" Zeptal se zachmuřeně Lupo. "Já nevím..." Odpověděl Bello a dodal. "...mám takový pocit, že tu dlouho být nesmím." "Ale to je hloupost. Rodiče si tě oblíbili a to je co říct." Konstatovala Allú a Lupo jen nervozně kýval hlavou s nechápajícím výrazem ve tváři. "Asi máte pravdu. Tak co ? Jdeme ?" "Jasně !" Vykřikli sourozenci najednou, až je to přinutilo se zasmát. Po, zhruba, hodině se vrátili, ulehli a spali. "Ani se nenavečeřeli." Zakroutil nevěřícně hlavou Large. "Možná se najedli na poli." Řekla pobaveně Perra. "V noci musíme na lov, jdu si na pár hodin zdřímnout." "Dobrá, v čas tě vzbudím." Odpověděla tiše Perra, věnovala Largemu dotek čumáčku a sladce se na něj usmála. Large jí úsměv oplatil, a spokojeně si lehl vedle vlčat.


Poznámky: Trochu krátký díl. Za tu délku se omlouvám( :-( ), ale příště to bude delší.